Druhá část rozhovoru s Robertem Kufou

Druhá část rozhovoru s Robertem Kufou, který v tomto roce zaznamenal se svým partnerem Janem Hadravou výjimečnou sezónu. Kromě prvního místa na mistrovství České republiky, se ve světovém žebříčku dostali na 24. příčku. V nové olympijské sezóně je to velký příslib a naděje pro český beach volejbal.

Svaz nyní připravil projekt podpory hráčů, kteří by se měli zúčastnit Olympiády v Riu. Jaké jsou vaše ambice na další tři roky?

Jsme součástí tohoto projektu, takže komunikujeme se svazem a věříme, že společnými silami tam 3 až 4 páry opět dostaneme.

Nebude Vám dělat problém to, že Honza je šestkový hráč Liberce?

To je otázka spíš na Honzu. Je to jeho volba, on je přesvědčený, že to tak jde. A já to respektuji.

Byla to pro tebe asi výjimečná sezóna? Jako jedničky jste se dostaly na většinu Grand Slamu do hlavní soutěže.

Po 6 letech celkem tvrdé, ale krásné práce jsem se dočkal vytouženého ovoce v podobě toho, že jezdím nejlepší turnaje světa a ve většině případů rovnou do hlavní soutěže (když ne, tak jsme z kvalifikace postoupili), takže se opravdu můžeme řadit mezi širší světovou špičku. A to je nádherný status.

  Zúčastnil ses třech turnajů s největší návštěvností. Mistrovství Evropy v Klagenfurtu, Grand Slamu v Los Angeles a Mistrovství Světa v Polsku. Kde si myslíš, že jsou lepší fanoušci?

Tady naprosto není pochyb o odpovědi. Ač se třeba v Polsku organizátoři snažili hodně a vodili tam děti ze škol, měli svůj oficiální tanec a podobně, tak na Klagenfurt prostě nikdo a nic nemá. A jen tak mít nebude. Kdo nezažil, nepochopí tu neuvěřitelnou energii, která tam srší z lidí. Je to jedna velká party, je to oslava beachvolejbalu a oslova života jako taková. Tohle byl můj další cíl, zahrát si na centr kurtu v Klagenfurtu, pobláznit lidi a vyhrát. Až na to poslední se to povedlo.

V Los Angeles to skončilo trochu za očekáváním. Všichni jsme čekali, jaká to bude bomba, FIVB turnaj po 10 letech v USA, ale první dny to tam opravdu zelo prázdnotou, o víkendu už to bylo lepší. Byla však obrovská chyba od organizátorů, že nepřiplatili pár tisíc dolarů, aby dostali turnaj na Manhattan nebo Hermosa Beach. Protože Long Beach prostě není moc populární mezi místními. Takže to mohlo být o mnoho lepší.

Na kterém z těchto turnajů jste měli největší podporu?

Opět v Klagenfurtu. Dobře se znám s hlavním speakerem akce (Florian Rudig), on věděl, že na tuhle chvíli čekám 6 let, taky to říkal, když jsme nastupovali na kurt. Do toho pustil všem 7 000 fanoušků moje fotky z modelingu na ty velké obrazovky tam, které někde vyhrabali a zábava mohla začít. Při nástupu jsme taky udělali celkem show a fanoušci se pomalu, ale jistě přesouvali na naši stranu. Nutno říct, že zpočátku se šli podívat zejména na mistry světa, proti kterým jsme hráli. Zápas jsem si já osobně užil neskutečně a leč jsem měl po skončení tie breaku slzy na krajíčku, necítil jsem se jako úplně poražený. Byla to dojemná chvíle.

Většinou jsi hrál proti domácímu týmu až na Klagenfurt. Jaké to je hrát v takové atmosféře?

Je to to nejlepší, co se dá v beachvolejbale zažít. Je to jeden z důvodů, proč ho hraju. Pro tu energii a sílu od lidí, pro tu zábavu a show, která tam mezi vámi občas vzniká. Jasně, že lidi fandí zejména svému domácímu týmu, ale to je jedno. Není to jako na fotbale, že by vám nepřáli, pískali na vás nebo vás nějak uráželi. Takže mně to jenom prospívá. Lidi chodí především na skvělou podívanou a nezáleží jim zas tolik, od koho ji uvidí (na rozdíl od fanatických fotbalových fanoušků např.-nic proti nikomu).

Je pro tebe lepší hrát proti domácímu týmu, kde je proti tobě celé hlediště nebo raději hraješ mimo centr kurt?

Z předchozích odpovědí asi vyplývá moje odpověď: takže samozřejmě centr kurt je boží!
Pak je ale rozdíl prázdný centr kurt vs. vedlejší kurty. To pak volím raději vedlejší kurt, protože z opuštěného centr kurtu je mi smutno. (usmívá se)

Na kterém turnaji se ti líbilo nejvíce?

Nejhezčí vzpomínky mám na Grand Slam v Římě. Postoupili jsme z kvalifikace v 9 večer za umělého osvětlení, všude kolem antické sochy, magická atmosféra. Ve skupině jsme odehráli výborné zápasy, o balon prohráli s dvojicí Erdmann - Matysik, skvělé zázemí, krásné město, výborný catering.

Na závěr vzkázal bys něco fanouškům?

Milujte se, trénujte a hrajte, ať je u nás beach ještě populárnější…má na to. Není to jenom sport.

Foto: CEV/eventoLive.it, fivb.org